Filipíny byly označené na mé pomyslné mapě přání již několik let. Konečně nastala příležitost tuto zemi prozkoumat. Těšila jsem se, očekávala jsem jistou podobnost z Bali, kde jsem vloni strávila dva měsíce.
Psal se listopad roku 2023 a já jsem přistála v Cebu, druhém největším městě Filipín.
Původně jsem se zde měla potkat se svým kamarádem a spolu jsme měli pokračovat dalším letem na malý ostrov Coron, protože mi ale v Česku zrušili let, nestihla jsem navazující spojení a musela jsem první noc na Filipínách strávit sama.
Jsem ostřílený cestovatel, nic mě nemůže překvapit.
Jak se jen člověk může mýlit. Přes Booking jsem si objednala na svou první noc dražší ubytování, Canberry hotel. Nemohla jsem se dočkat až si po těch 24 hodinách cestování odpočinu. Prvně bylo ale potřeba vyřešit transport z letiště do hotelu.
Hned před letištním vstupem se na mě nahrnuli taxikáři a nabízeli mi své služby. Letiště jimi bylo doslova poseto. Šla jsem si z bankomatu vybrat místní měnu a zároveň jsem se přes WhatsApp spojila s recepční z mého Canberry hotelu. Požádala jsem ji o pomoc s výběrem taxi a rovnou jsem se zeptala, zda nemají k dispozici vlastní transport službu. Bohužel tuto službu hotel neposkytoval, ale recepční přislíbila že mi nějaké auto brzy pošle, když chvíli vydržím. Nespěchala jsem. Bylo pravé poledne.
Mezitím se mě pokusili přemluvit k využití jejích služeb taxi modré barvy. Ukazovali mi na vytištěných papírech sazbu 700 kč pro vzdálenost, kterou jsem já potřebovala ujet, což bylo asi 25 minut jízdy od letiště do hotelu. To mi přišlo opravdu hodně. Sdílela jsem tuto částku s recepční, s kterou jsem si stále vyměňovala zprávy na WhatsApp. Konečně mi napsala, že sehnala auto a že řidič bude na místě do 20 minut. Zeptala jsem se na cenu, ale neodpověděla.
Řidič se opravdu záhy objevil, naložil má zavazadla a vyjeli jsme do víru velkoměsta.
Bylo velmi vzrušující shlédnout poprvé filipínské ulice a kochat se tou rozmanitostí všech těch vjemů. Byla jsem nadšena. A to se mělo záhy velmi rychle změnit…
Řidič mě vyklopil před hotelem a zmizel. Doslova.
Vešla jsem do hotelu, který byl od pohledu čistý, pěkný a kde mě zvesela vítala recepční, která už mě znala z naší WhatsApp konverzace. Vyměňovaly jsme si zdvořilé úsměvy až do doby, kdy mě požádala o částku za taxi. Myslela jsem si, že to je snad nějaký nemístný vtip. Přesně jsem s ní sdílela jakou částku chtěla nejdražší skupina modrých taxikářů, což bylo 700 kč a ona si s klidným svědomím řekla o částku 1100 kč. To byl chladnokrevný podvod.
Nebudu předstírat, začalo to špatně. Byla jsem znechucena scammem, který se na mě dopustili hned po mém příjezdu a ovlivnilo to můj názor na Filipínce globálně. A ten se ve mně zakořenil velmi hluboce po zbytek pobytu.
Takže jaké taxi je to správné?
Jakékoli, které využívá na cestu taximetr.
Většinou bílé nebo žluté taxíky. Stačí se ale ujistit než nasednete do auta u řidiče, zda má taximetr a pohlídat si, aby ho zapnul a vynuloval až po vašem dosednutí do automobilu. Poté se už automaticky načítají najeté kilometry a sazba. Takže jistota, že vás nikdo neokrade. Je to nejlevnější forma. Pro představu za cestu do hotelu jsem zaplatila 1100 kč a za cestu zpět na letiště s využitím taxi s taximetrem 300 kč.
Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.
Chybami se člověk učí a já jich tady na začátku udělala nespočet. I o tom ale je cestování, je to vždy tak trochu cesta do neznáma. A většinou bývá téměř pravidlem, že si zpátky domů přivážíme kufr vrchovatě přeplněný zážitků stejně jako ponaučení.
